Psát ty příspěvky, a především stříhat videa je prostě práce na dva fulltimy :), takže další dávám až teď. Dnes je první den, kdy máme od 13.3., kdy jsme se vydali na cestu, pohodu a nic nemusíme. Teda spíš já – Andri dře na kurzu potápění :).

Z Hanoje jsme odletěli VietJet Air aerolinkama do města Dong Hoi. Cesta po zemi by byla na 12 hodin polo-spacím busem za cca 200,-Kč.
Letadlem jste tam za hodinu za cca 800,- Kč. Mimochodem, 1000 VND (vietnamských dongů) je přesně 1kč, takže když třeba někde ve videu uvádím cenu ve VND, stačí ji dělit tisícem. Tenhle lehký přepočet má taky za následek, že většinou píšu ceny v Kč, neb je to prostě o tři znaky rychlejší. Kdo chce vědět ceny ve VND, ať si přidá tři nuly 🙂 .

V Dong Hoi jsme se museli dostat taxikem do centra na autobusák, odkud vyjíždějí lokální busy do Phong Nha. Ačkoli nás naháněli řidiči minibusů, že máme jet s nimi, byli jsme trvdí a neústupní: “We want to go by local bus!”. Problém je, že i na samotném nádraží vás zaměstnanci za přepážkou zkouší “prodat” řidičům minibusů, vymýšlí si ceny (klasická situace všude ve Vietnamu – po dotazu “how much” se začnou spolu minutu dohadovat, asi kolik nám mají “zkusit říct” a pak hodí nějakou nesmyslnou cifru, obvykle minimálně dvojnásobek reálné ceny. Jeden řidič mini busu nám pak ale, z původních 60,-, snížil cenu na 30,-Kč/osoba (lokálni bus stojí 35,-, ale hodně často staví, takže jede dýl) a tomu nešlo odolat. Rusáci ze stejného busíku platili 60,-Kč za osobu. My jsme prostě asi jen dostali korektní, místňáckou cenu. Nevýhoda minibusu je, že s váma krouží po městě a vyřvává z okýnka “Póng Ňááá!”, dokud busík ZCELA nezaplní – asijská klasika. To v našem případě, neb jsme byli první ulovení pasažéři, zabralo 30-45 minut.

V Phong Nha jsme se po menších peripetiích – viz video – dostali do ubytka Palafita Bungalows. Docela se tam holka/majitelka snaží, ale na můj rozmazlený vkus prostě ne dost. Dal jsem jí to trochu sežrat v recenzi na Bookingu (ne až TAK moc – moje hodnocení bylo v součtu 7,2), a následovaly brutální ukecávačky přes Whatsapp, ať hodnocení stáhnu, že jinak zkrachuje, že už vše napravila, že teď nemůže soupeřit se sousední konkurencí atd (přitom má stále hodnocení asi 9,8 :). Nabízela dokonce prachy, pokud recenzi stáhnu. No, píšu jí, sorry, ale za hnízdo pavouků uprostřed stropu s tisícem malejch a dvěma velkejma paboukama, za to, že mejdlo do koupelny dáváš v miniaturních plastových pytlíkách, kde v jednom pytlíku není dost ani na jedno umytí, takže denní produkci odpadu ve formě těchto malých pytlíčků v zařízení s pěti bungalovy ani nechci odhadovat; za to, že všude na fotkách propaguješ bazén, ale máš v něm tisíce potápníků (živejch), protože tam nedáváš chlor ani sůl a bazén radši znova vypustíš a napustíš, protože ho nečistíš, a nemáš u něj ANI JEDNO lehátko, židli, ani jakýkoli jiný místo, kde by člověk po výlezu z vody mohl spočinout (na “trávě” to nejde, protože ta z 50% sestává z bylin podobných růžím s půl centimetrovými trny, což člověk zjistí až na vlastní chodidlo), nebo za snídaňový “Phó”, tebou označovaný za “very gud” (protože tě vyjde levnějc, než dvě vajíčka?) v podobě instatní polívky, si prostě víc nezasloužíš.

Zkušenost s nátlakem (okamžitě vám píšou na Whatsapp) na odstranění čehokoli negativního v recenzích na booking.com jsem ve Vietnamu měl ještě dvakrát potom, a to i u recenzí, kde jsem dal celkové hodnocení přes 9.0 a označil jedno mírné negativum.

Vyjasnila se tím alespoň záhada, proč mají všechna ubytka ve Vietnamu neskutečně vysoká hodnocení. Projíždíte booking a nevěříte – všechno má 9.5-10.0 .. Realita je ale pak dost jinde. Vietnamci jsou proste businessmani a vynaloží opravdu hodně úsilí, abyste cokoli byť jen mírně negativního stáhli (zkouší finty s nabízením peněz – vsadím se, že pokud někoho napadne kývnout, píšou hned na booking.com, že je vydíráte a ten recenzi stáhne sám atd), a myslím, že většina lidí to po jejich breku fakt udělá. Určitě to souvisí i s asijským “neztratit tvář” a obecně se vyhýbat čemukoli negativnímu. Proč podle toho skáčou ale i zahraniční návštěvníci? Možná budu za nelidu, ale oni fakt nejsou chudáci (rozhodně ne ti, co mají xx mega na postavení hotelu), jsou hodně vychcaní, jako turistu vás vždy budou chtít natáhnout (v podstatě neustále např. umisťují do horších pokojů, než jste si zaplatili atp) a ceny vám vždy a všude dají dvojnásobné proti místním. Pak brečí, že napíšete pravdu. Jsem prostě v tomhle loajálnější s “fellow travellers”, kteří hledají nezkreslené informace, než s Vietnamkou, která mi 2x udělala suchý vajíčka, pak mě chce uplácet a brečí, že kvůli jednomu férovému hodnocení zkrachuje. Potkali jsme hodně Vietnamců, kteří nám nezištně pomohli, byli milí a přátelští (obecně mnohem víc, než např. v Thajsku), ale to přece neznamená, že mají automaticky všichni bianco šek na desítkový hodnocení, no né?

Určitě je to kontroverzní téma, napište mi do komentářů vaše zkušenosti a názory na hodnocení ubytek. Na jednu stranu altruismus našeptává, že se majitel “snaží” a všechny tyhle kecičky. Na druhou stranu je to business a recenze mají mít nějakou informační hodnotu. Vietnamci se většinou především snaží si s hostem vytvořit pouto, které pak lidem podle mě brání být objektivní a snadno jim ty nedostatky prominou. Taky je tu hodně populární fenomén “homestays”, kdy bydlíte u lokální rodiny. Někdy je to skutečně autentické, někteří ale už zvětřili posedlost nás západňanů vším, co je ještě trochu “opravdové”, “poctivé” a “lokální”, a tak mají vybudované v podstatě hotely, nazvané “homestay”, kde těžce rejžujou na předražených službách – jídlo za 200Kč, pití 3x dražší než v obchodě (což není v JV Asii normální). “Lokální” asi tak, jako je “farmářské” máslo od Babiše. Bohužel, vzhledem k tomu, kolik jsem viděl za uplynulé 3 týdny v Asii všemožných provozoven s poutači “vegan” nebo “vegetarian” + cokoli (už jste někdy měli vegetariánskej džus??), asi tahle vlna hipsta pozérství jen tak neskončí. Když se mě booking.com zeptá “Jaká byla čistota pokoje?”, tak přece nedám 10/10, když na první pohled vidim, že v ubytku za 600kč/noc, což je na Vietnam, kde jsou ceny všeho na cca 2/3 oproti Thajsku, už dost vysoká cena, mi ani nepřevlíkli postel po předchozích hostech či ani nevyměnili ručníky).

Tenhle text se nějak nečekaně prodloužil a o Phong Nha se z něj moc nedozvíte, proto radši nechám zbytek vyprávění jako obvykle na videu, které je určitě pozitivnější, než celá předchozí úvaha. Pokud jste dočetli až sem a nechcete videem ztratit dalších 10 minut života, přeskočte rovnou na 7:15 :).

V národním parku Phong Nha-Ke Bang jsme projezdili ma motorce celé dva dny, navštívili obrovskou jeskyni Paradise Cave a trochu polétali s dronem. Určitě tuhle oblast mezi severním a středním Vietnamem doporučuju navštívit. Na to, co za přírodní bohatství nabízí, je turisty ještě relativně nedotčená.